Roztrhejte mě na kusy, nenáviďte mě, říkejte si, jaká to nejsem idiotka, ale mně upřímně a zcela vážně chybí sníh.

Chybí mi moc. A kdy nejvíc? Pouštím si hudbu ze sluchátek, hudba sladce proudí do uší, JENŽE…když jsem na tu a onu písničku přišla, zrovna v té době padal sníh… A ta písnička měla najednou úplně jinou atmosférou. Nádhernou, klidnou a sníh přesně vystihoval právě ten klid a nenahraditelnou chvíli.

Protože sníh padá právě jen tehdy. Padá a roztaje. Jen na ten jeden okamžik si ho můžeme užít a zapamatovat si ten pocit. Je to jako divadlo, co existuje tady a teď a pak zmizí. Zůstane jen v naší mysli a v našich vzpomínkách.

A co dalšího je pro mě sníh? Symbol čistoty. Vím, že většina lidí ho nemá ráda, protože je z něj nakonec jenom bordel, potažmo sračky, co musí vyschnout, voda, bláto…

Jasně, i to všechno sníh může být. A to všechno sníh je, pokud se na to člověk dívá právě touto optikou.

A co si budeme vykládat, ono to všechno o té optice je…

Já se na něj dívám jako na bílou a čistou krásu, které padá, nemůžu ji nijak ovlivnit, má svůj vlastní život. Je krásný i ve své neuchopitelnosti. Kdykoliv po něm můžu vztáhnout ruce, ale vločka sněhu nikdy nezůstane na mé ruce dýl jak pár sekund. Dopadne a zmizí.

Hodně lidí nadává, ale hodně lidí si tu krásu taky fotí, pak ji všudemožně zveřejňuje a chlubí se, jak ji krásně zachytil. Protože ten člověk podvědomě ví, že je to nádhera a je to možné jen někdy. Není to každý měsíc a o to je to vzácnější.

Samozřejmě jsem taky člověk, co má moc rád slunce a teplo, otevřeně také přiznávám, že jsem ohnivé znamení, tedy bych teplo i vyhledávat asi spíš měla, ale nemůžu se už mnoho let zbavit dojmu, že sníh je svým ojedinělým způsobem opravdu výjimečný.

A pak když si pouštím teda tu hudbu, a je to fakt dobrá hudba, tak ve mně vyvolává tyhle vzpomínky na zimu a na moje procházky kdykoliv sněžilo nebo čerstvě napadl sníh.

Dnešní psaní nepřináší nic moc novýho, já vím.

Prostě se mi jen zastesklo…

Kdoví, možná se někomu z vás zasteskne občas taky… Možná nejen zrovna po sněhu…