26/12 Vysněné Vánoce v čase budoucím

Děti…

Na jedné straně je často vídávám urvané ze řetězu, tahající za vlasy, řvoucí na celé dopravní prostředky…

Přesto, mým snem, snad vánočním, snad vyneseným jen tak jako přání do budoucna, je, že bych si přála mít děti. A pokud nikdy nedosáhnu ničeho víc v oborech, které jsem si vysnila, pak mým úkolem bude zřejmě vychovat dítě.

Jistě – dát mu spoustu lásky, času a předání, o tom už jsem psala. Ale s příchodem Vánoc jsem si uvědomila jinou věc… Vánoce, Vánoce… O čem vlastně jsou? Proč všichni říkají, že jsou hlavně pro děti? Ano, také jsem si jako dítě myslela, že Vánoce jsou o dárcích. Také mi Ježíšek nadělil víc jak jeden dárek. Ale už nějakou dobu vím, jako asi většina dospělých, že to o tom není. Ale pro děti se to pořád tak bere, rodiče se jako kdyby občas předhánějí, kdo komu koupí dražší dárek, aby dítě bylo uspokojeno a zároveň to trochu vypadá jako malá kompenzace za to, že na ně nemáme čas.

• Přála bych si Vánoce slavit v kruhu rodinném, kde já jako maminka dostanu jeden dárek, můj muž jako tatínek též jeden, a to děťátko už odmala také jeden. Aby pochopilo, že se není zač stydět, že je to pro nás radost slavit Vánoce, že jsme tak zvyklí a šťastní na rozdíl od těch, co dárečků dostanou několik a potom nevědí, s čím si hrát jako první a z čeho mají vlastně doopravdy radost.
• Drobnosti v průběhu roku jsou samozřejmostí. Na známky jsem nikdy nehrála, ale za cokoliv dobrého, za co se postaví, bude následovat malá radost pro jeho úsměv na tváři.
• Pouštění televize pouze na večerníček. Učit ho zabavit se i jinak.
• Jakmile vyroste, pak s možností vybrat si kroužky na rozvíjení čehokoliv (NE JAKO JÁ!)
• Nemít vše to, co mají druzí, učit ho skromnosti a nebát se vybočovat z řady.
• Když už mobil, tak až v době, kdy by byl starší a chodil by kamkoliv sám.
• Chtěla bych, aby nám nikdy nemusel lhát.
• Facebook? Instagram? Internet? Vůbec. (Dobře, tedy 15+! Tohle mi asi s neustále rozvíjející se technikou nevyjde, ale kdoví…)

Jenže…umožní mu nastupující mládež necítit se potupně, zaostale?

Těžko říct, jestli to jde dělat jinak. Jestli společnost není už nastavená tak, že člověka k tomuto kroku nutí, kdy není nikdy a na nic čas.

Ale možná právě v tom je ta pravá podstata Vánoc… Proč by se lidé měli zastavit, rozjímat a ten čas si alespoň o těchto svátcích na své nejbližší udělat. Ale s dárky a shonem kolem nich jsme si to vytvořili my sami. My lidé. Napadne-li mě nějaké srovnání, pak je to stejné jako když si volíme prezidenta – je to náš obraz. Zároveň je mi v tomto čase líto těch, co rodinu nemají, možná jsou sami z jiného důvodu, ale ať už tak nebo tak a řeší své problémy jakkoliv, vidím je a chtěla bych jim pomoct, jenže… Ne vždy se to asi dá. To máte jako s tou volbou…

Kéž bych tak měla tu moc dělat lidi šťastné… A to nejen o Vánocích…

Tak to já jen tak…že jsou ty Vánoce… Asi…