Jednou…jen jednou zažít ten pocit… Bojím se, že jsem přišel Pozdě O to, co už nenahradím Že k stáří poznám, jak to bolí Být sám Bez tebe Bez tvých darů Dal bych cokoliv Abych je mohl číst Neber mi sebe Vždyť jsem jako ty Ponořen do nebe Jen dýchat tvoje rty Závislý na smutku…
Prosím, ne nedívej se na ni přízrak po ní zbyl nepohlédne do očí jak rozptýlený pyl jako zem se točí láskou žebrající mnich když květy v máji pučí její srdce nadobro utichnout chce zlomená vejpůl není tu strážce ve tmě hledá hůl jíž přidržet se jde mrtvá jako v lese tůň bloudí němá vůle propastí…
Co říct, když jsou ústa němá na okno tluče černá tma co bych chtěla, to se říkat nemá kolem krku vine se mi temný chlad ,,Buď jiná“, řekl jsi Jaká? Jaká mám být? ,,Ať milování hodna jsi, ať nemusím tě mít, když nechci víc“ Můj příběh zdá se prostý stejně jak začíná, tak…