Minulou sobotu proběhlo slavnostní předání české filmové ceny Český lev. Jako každý rok, nenechala jsem si to ujít. U televize s brambůrkama… A opět jsem si představovala, jak tam jednou budu stát já. Nebo alespoň sedět v hledišti. Nebo raději ne? Ou…oukej. Stále se to ve mně bije… Jdeme dál! Potom jsem viděla film…
Chyby, chyby, chyby. Chyby životní a chyby, které se dají změnit, případně odnaučit. Tak tedy já… Častokrát neumím přijímat porážky (tím nemyslím zrovna ty ve hře). Bývám nervní při vysvětlování. Umím se vztekat, když mi něco nejde. Umím žárlit. Ale stejně tak si umím říct, že stačí. Sama dávám rady do života, snažím se být…