Vypadám hrozně. Co tady ta tečka? Ach jo! Vlas! Tady! Přímo pod pusou. Snažím se ho zachytit rukou a v myšlenkách se biju do hlavy, proč se ráno víc neprohlížím. A to neupravené obočí, rozmazané oči jen co vyjdu zpoza dveří… K tomu nepočítám ty nervy, které moje tělo absolvovalo večer předtím. Ne, ne ne, řekla…
Jakmile se ke mně dostala informace o tom, že by existovala možnost, jak mně, zapálenému amatérovi, vydat knihu, do té představy jsem se zamilovala. Až jsem se na ní stala spíše závislou… Co by… …ale kdo… Četl by to někdo? Zajímalo by to někoho? Opravdu? Koupil by si to někdo? Vždyť kdo by chtěl číst…
Vrátím se. V myšlenkách… …jsem tam. Tma. Ticho. Záře. Cesta. Myslím na ni den co den. Kam patřím? Tak moc odjet a tak moc zůstat. Tolik otazníků v hlavě. Svět. Domov? Pryč. Pryč ode všeho. Ode všech. Být sama se sebou. Jen já. Sundat pouta. Létat. Vrátím se. Neodcházím na dobro. Jen občas se…