Padám Do Hlubiny Nadechnutí Procitnutí Píšu a cítím, že žiju. Vidím. Osobu. Stojí ve tmě. Kdo? Záře. Uchopit. Poodejde. Pouto. Kdo jsi? Ptám se. Tvoř. Slova. Přistoupit blíž. Nemůžu. Padám. Pochopím. Sklo. Můj obraz. Jsem to já. Jsem si blízká a vzdálená zároveň. Jsi to ty? Má duše? Tvoř. Tím…
Trpělivost. Učím se jí. Pořád. Nekonečně. Dlouho. Budu. …utíkej pryč, utíkej… …když ti něco nejde, utíkej… Motto dřívějška. Dnes vím, že život je o trpělivosti. O tom skládat k sobě. Život. Jako skládačka. Puzzle, které spojuje všechny kousíčky postupně. Přikládáme a může dlouho trvat, než bude puzzle celé. Chtěla jsem mít všechno vždycky…
Myslím, že každý z nás má v sobě spoustu podobných pocitů. Kus touhy, lásky, radosti, štěstí, ale i samoty a svým způsobem i opuštění a osamění. Každý chceme dávat a přijímat lásku. Chceme se cítit milováni a přijímáni. Chceme dobíjet svět energií. Ať už to děláme prostřednictvím hlasu či jakékoliv jiné práce. Každý to dělá…