Minulou sobotu proběhlo slavnostní předání české filmové ceny Český lev. Jako každý rok, nenechala jsem si to ujít. U televize s brambůrkama… A opět jsem si představovala, jak tam jednou budu stát já. Nebo alespoň sedět v hledišti. Nebo raději ne? Ou…oukej. Stále se to ve mně bije… Jdeme dál! Potom jsem viděla film…
Zima Srdce se chvěje Chladné ruce zebou Necítíš, jak bije Jak tluče, když tě musí s čímkoliv odmítnout Když ti musí říct na cokoliv ne Proč se zas a znovu bojí bolesti Necítíš to Neslyšíš tlukot Proč Už nechce Jak se můžeš zlobit za to, že nechce trpět Ublížils Vyměnil Vzdal Brouzdání ve tmě…
Pršelo.. Dívala jsem se z okna. Pozorovala jsem vztekle pobíhající lidi a plno aut narážejících do deště. Poslouchala jsem kapky deště dopadající na střechu domu a prolínání s mým vlastním tlukotem srdce. Nemohla jsem nic. Tělo ochrnulo, ústa zamlkla. Hlavou mi běželo, že lidé se nemění, a že ačkoliv jsem svému otci odpustila, přesto…