Vypadám hrozně. Co tady ta tečka? Ach jo! Vlas! Tady! Přímo pod pusou. Snažím se ho zachytit rukou a v myšlenkách se biju do hlavy, proč se ráno víc neprohlížím. A to neupravené obočí, rozmazané oči jen co vyjdu zpoza dveří… K tomu nepočítám ty nervy, které moje tělo absolvovalo večer předtím. Ne, ne ne, řekla…
Kus mě zemřel. Kus mého já. Kus mého dítěte. Kus vzpomínek, střípků snů, bolestí i radostí. Kus mé touhy po lásce na celý život. …zatímco tys zůstal celý… Hlasy, hlasy, spousta hlasů v hlavě… „Už tě nemiluju.“ Nebyla jsem sama a milovala jsem. Chtěla jsem uvěřit, že když oba chtějí, pak spolu můžou zůstat na pořád. Ale je to práce. Kompromisy. Láska. Trpělivost. …zatímco tys zůstal celý… Jenže láska se neptá, co…
Láska. Láska. Láska. Čím je láska? Na začátku… Srdce. Láska. Radost. Láska. Strach. Láska. Chtění. Láska. Žárlivost. Láska. Laskavost. Láska. Spousta protikladů, jaké jsou také ve mně. Bojíte se, že ztratíte. Možná dusíte. Možná chcete něco, kdy on však chce něco jiného. Možná místo upřímnosti hledáte jinde. Možná je dnes příliš snadné se seznámit…znovu…