Tak a dost. Žádnej smutek! Dost už! Propady jsou propady…někdy je dobře, někdy je hůř. Je to normální a je to život sám. Ale je to taky hodně o tom, na co v určitej moment zaměříme naši pozornost. Já ji zaměřila směrem, kde nic nebylo dobrý. Pak ale zjistím, že vylezu z ulity a začnu…
Když můžu (rozuměj, mám-li sama dost síly), podám pomocnou ruku. Snad protože vím, jaké to občas je. Někdy mám stejně jako všichni pocity, že se na mě valí svět. Že mu nerozumím. A že se okolí proti mně spolčilo… Objednané knížky v knihovně nedorazily. Trhá se mi moje milovaná šála. Kolegyně mi něco (pro mě)…