Přišel nový rok. 2020.
A já začnu první článek opět recenzí, tentokrát na českou produkci. Po měsíci po prvním odvysílání jsem se k tomu konečně dostala. Jak si nepodělat život. Čtyři příběhy, z nichž u každého z nich bych si našla něco svého. Ale musím říct, že první díl mě zaujal asi ze všech nejvíc.
Mám pocit, že vždycky narazím na něco, co zrovna v ten moment potřebuju. Ať je to motivace nebo čas se vyplakat.
Vždy dostávám, co potřebuji, ve správný čas.
Na tomto příběhu mě zaujaly tyto hlavní myšlenky a témata:
Burleska. Žena. Sebevědomí. Nalézání vlastní hodnoty. Jít si za svými sny.
A věta, kdy se hlavní hrdince líbí její kolega, který se s ní dá dohromady, a když za ním chce jít se slovy, že potřebuje pomoct, řekne jí mezi dveřmi, že už dva roky někoho má, s omluvou: „Já myslel, že to víš“, byla už jen třešinkou na dortu.
Především se mi však líbilo téma ženy, která je na dnešní svět brána jako víc při těle (ačkoliv každému přijde jako standard něco jiného), ale i přesto si začne věřit, že má na víc, než co jí podle vzhledu přisuzuje okolí.
Víra jako nejdůležitější podnět v životě. Když něco chceme, jen naší vůlí jsme schopni to dostat. Vytrvalostí. Péčí. Nadějí. Prací na sobě. Ať je to sebebláznivější nápad. Překonat prvotní překážky a strach, který nám tluče do hlavy okolí, ne my sami!
Sama se nepovažuju ani za tlustého ani za tenkého člověka. Samotné se mi nelíbí děvčata, která nemají žádné boky a váží téměř 30 kg, ale samozřejmě už po mnoho staletí je to v módě. Dřív byla zase ideálem krásy Venuše. A individuálně je to u každého jinak.
Ale toto u mě ještě pořád není to nejdůležitější.
Nejdůležitější pro mě je moje hodnota. Moje sebeláska.
Přišlo mi, že je to vlastně velmi dobrý start do nového roku. Co jiného všem tedy popřát, než právě tohle všechno.
Důvěru v sebe, lásku a odvahu!