Pár slov. Pár vět. O mně.
Myslím, že nejvíc lidi asi zajímá, proč zrovna tato přezdívka.
Tak tedy, proč Idiotka?
Možná proto, že je výše fotka z roku 2017 (dávno nemám dlouhé vlasy a ty rukavice už jsou taky minulostí, ale tu fotku mám moc ráda – a oči mám pořád stejné, TAK).
Možná proto, že se ve společnosti hodně směju, nechodila jsem do tanečních, nejím moc zeleninu a ryby a mám tílko I LOVE NUTELLA.
Nebo proto, že si ráda ráno přispím, bojím se lidí, jsem sportovní lenoch, pracant, upřímný poctivec a cíťa.
Možná všechno dohromady. Ale nejvíc to, že jsem si vždy přála být někým takovým, jakým byl kníže Myškin v Dostojevského románu Idiot. Na vysoké škole jsem byla doslova oslněna lidskostí, dobrotou a naivitou, skrze kterou chtěl měnit svět k lepšímu. Oslnění bylo dokonce tak vážné, že jsem si napsala vlastní divadelní hru s obrácenou verzí pohlaví: z knížete Myškina byla tedy kněžna Myškinová.
Ve světě jsem si občas jako člověk s vyšší citlivostí (hypersenzitivita) připadala jako idiot. A tak jsem si začala psát. Pro sebe. Až od března 2017 jsem začala svoje články publikovat veřejně a ty můžete vidět zde.
Za tu dobu jsem napsala pár divadelních her, zpívala ve sboru a věnovala se svému dalšímu snu. Herectví. I přes to, že jsem nebyla přijata na DAMU ani na JAMU, stále se svému snu věnuji. A vzhledem k počtu zkušeností snad i úspěšně. A také o tom jsem se rozhodla psát. O tom, jaké to je, jaké pochybnosti v sobě člověk má, jakožto občas ne dost dostatečný, jaké další překážky musí absolvovat, jak se do toho život děje a jak se člověk sám vyrovnává se svojí vyšší citlivostí, to jsem popsala v knize Deník Idiotky aneb moje cesta k herectví, která vyšla v dubnu 2024.
Vítejte a přeji příjemné čtení ať už tady na blogu, nebo při listování v knize.