Jsem idiotka.

 

Proto jsem si založila tento web. Proto chci psát. A proto vám můžu říct, proč jsem idiotka.

Moje představa idiotky není urážlivá. Je to paralela na Dostojevského „Idiota„, ačkoliv to z prvotního dojmu nemusí být znát. Jde mi především o naivní pohled na svět, kterým se „Idiot“ vyznačoval. Miloval lidi, ale nerozuměl jim. A oni nerozuměli jemu. Nazývali ho idiotem, ačkoliv on sám byl nejčistším z nich.
 

Na první pohled jsem zcela normální člověk. Ráno vstanu, jdu do do práce, kde jsem do večera, vídám se s mými přáteli, chodívám do divadel, brigádničit, za kulturou a ve svém volném čase píšu. Pro sebe. Většinou. Do toho zcela normálně jím, piju, směju se, bavím se a snažím se být méně asociální…

Moje psaní jsou dlouhá psaní nashromážděná za dlouhé roky. Většinou byla a někdy ještě stále jsou smutná, naštvaná… Většinou jsem se vztekala a brečela nad věcmi, se kterými jsem nemohla hnout, ale které mi nepřišly (nepřijdou) normální natolik, aby se děly.

Všechno jsem si to však psala jen pro sebe, až jsem v tom přestala vidět smysl. Přirovnala bych to asi ke klasickému vaření. Když vaříte jen pro sebe, nebaví vás to. Když vaříte pro druhé, vaříte rádi. A možná také očekáváte (i když třeba skrytě) pochvalu. Možná ji skrytě očekávám taky. Možná je to dost sobecké, přehnaně ambiciózní a hnusně arogantní, když si myslím, že to někdo bude číst, a ještě ho to bude bavit. Ale možná se chci jen vyjádřit. Možná to jen zkusit. Možná si jen přestat psát do šuplíku. Možná mi vlastně vůbec o nic nejde…

Jako každý člověk, tak i já se bojím. A to hned několika věcí…

První z nich je žít nenaplněný život. Neužít si to, co život nabízí. Propásnout ho.

Světa a lidí, co ho tvoří. Většina z nich jsou povrchní a nic není opravdové. A když už něco přijde – dokážeme pak rozeznat právě tu „opravdovost“?

Smrt. Nebojím se toho „jak“. Bojím se zemřít a nic po sobě nezanechat.

Bojím se nalítnout.

Většina z toho jsou věci, kterých se bojí každý.

Většina věcí, co píšu, nejsou originální. A asi ani nezačnou být. Ale jsou moje. A jsou pro vás. Možná se v nich najdete, možná mi právě vy pomůžete nemyslet si, že je svět povrchní.

Pojďme společně sdílet a měnit svět!