24! Kéž by mi tak bylo… Ale neee! ROK! Hergot!

První článek v roce 2024 a já už kleju. A to jsem chtěla začít tak pozitivně… Jenže každý nový rok mi přidává pomyslných i nepomyslných vrásek, omylů, přehmatů, zamyšlení se, rozhodnutí a vůbec všeho, že se těch nových roků děsím čím dál víc.

Na druhou stranu, no co, vždyť kdo nás nejvíc učí? No přece život. Tak hurá a směle do toho. A jak jsem řekla, chtěla jsem začít optimisticky, tak šup šup!

Takže, vážení a milí přátelé moji, jestli si myslíte, že vydat knihu je nějaký med, tak bych vám ráda řekla, že vůbec ne.

Teď vážně. Jsem moc šťastná, že patřím k těm, kteří můžou svoje pisálkovství dát takto veřejně na odiv, je to pocta a čest blýsknout se se svojí malou knížečkou (možná) pár pultíků od mé oblíbené, všestranně talentované Ani Geislerové včetně její sestry Lely, která ji umí nebývale zvěčnit kresbou nebo zcela přesně vystihnout atmosféru jakékoliv situace.

Za tři, čtyři měsíce tam bude to moje dídátko taky stát. A nikdo z vás, doufám, nebude tušit, kolik úsilí a práce to stálo.

Nejhorší na všem je asi to, že máte nějakou představu, která se vám časem rozplyne (ať už z důvodů finančních nebo proveditelných).

Pak se vám rýsují další a další, a když už to vypadá, že si mezi nimi vyberete, o týden později zjistíte, že to ještě chcete všechno jinak, protože je to přece vaše dítě a musíte mu dát to nejlepší. A ani po jeho narození se o něj přece nepřestáváte starat. A stejně tak je to s knihou.

Takto jsem například zjistila, že knihu bych měla ještě dále propagovat i po jejím vydání, protože světě, div se, nejsem známá osobnost, nemám základnu statisíců čtenářů, jsem zcela známá neznámá Denisa Sobolová, která si splnila sen, že vydá knihu, ale jen tím se kniha neprodá.

Ovšem díky vám se povedlo, že mám alespoň takovou možnost, což není automatika! Děkuji vám za to z celého srdce ještě jednou.

Snad se té známé neznámé k tomu podaří uspořádat pár autorských čtení, případných debat nebo spoluprací s lidmi, kteří smýšlí podobně. Ale o tom zase někdy příště!

PS: Pozdě, ale přece – všechno nejlepší do roku 2024!

PPS: Tak přece to bylo veskrze pozitivně!