Jsem učitelka. Stojím ve třídě a dávám diktát. Diktuji a přitom kontroluji, jestli někdo neopisuje. Slovně, ale jemně napomínám. Vím, že jsou to hodné děti. Malé. Základní škola. Neučím. Nejsem učitelka. Sestra je. Našla jsem lásku v divadle, které se mi na chvíli uzavřelo. Jsem kdesi ve společnosti, bavím se, tancuju, zpívám karaoke, komunikuju,…
„Drž se, mám tě rád.“ Jedoucí šalinou vidím spoustu různých tváří. A všechny z nich mají nějaké trápení. Jaké je trápení, když jste milovali a nenáviděli jednoho ze svých rodičů, který odešel? Nedá se popsat. Musela jsem si na to vzít týdenní pauzu. „Máme se na to připravit, prý dneska během dne.“ Už jsme to…
Pamatuju si velmi dobře na období, které mě utvrzovalo v tom, že jsem se měla narodit do jiné doby. A to například do 60. let minulého století. Poslouchala jsem snad téměř všechny české i převzané písničky té doby a věřila jsem, že tam patřím. Tak strašně se mi líbily… Lehkost, hravost. Žrala jsem nevídaným způsobem…