Jedna z první myšlenek, když jsem v Paříži byla první den, byla… Čím větší město, tím víc pokušení. Na každém kroku jsem viděla nádherné dívky. Dívky, co se nestydí být samy sebou. Stačil mi jeden pohled směrem k nim a viděla jsem, jak jsou jiné. Otevřenější. Nebojící se riskovat. Žít naplněný život. Ještě tehdy jsem…
Écrire (psát) Proč francouzština? Protože ji miluju! Proto. Nic víc, nic míň. Ale od mé poslední hodiny na základní škole v 9. třídě už uplynul nějaký ten čas a samozřejmě si z toho období pranic nepamatuju. O letošních letních prázdninách jsem věděla, že pokud nepojedu někam na dovolenou sama, pak že nepojedu vůbec. A tak…
Mes fleurs. Květiny mám ráda. Ostatně, která žena nemá ráda květiny… Jsou voňavé, vznosné, tyčí se do výšky, rostou…a pak zvadnou. Jsou pro mě trvalou připomínkou užívání si každého okamžiku, který nechci promrhat. Stejně jako lidé mají svůj vymezený čas. Ale stonásobně kratší (myšleno řezané květiny). Je mi vždycky líto, když je pak musím zvadlé…