Pocity fatálního zklamání, sesypání, ublíženosti. Nevědouc, co s tím. Nic nepomáhá. Cítím se špatně. A ještě ke všemu jako hloupá holka, co si do života pořád přitahuje stejně slabé a zbabělé muže, špatné situace. Ztrácím chuť, ke všemu. Den po rozchodu nejsem schopna jít ani do práce. Nemám energii. Jsem unavená, nevyspaná, šokovaná. Stále myslím…
Vypadám hrozně. Co tady ta tečka? Ach jo! Vlas! Tady! Přímo pod pusou. Snažím se ho zachytit rukou a v myšlenkách se biju do hlavy, proč se ráno víc neprohlížím. A to neupravené obočí, rozmazané oči jen co vyjdu zpoza dveří… K tomu nepočítám ty nervy, které moje tělo absolvovalo večer předtím. Ne, ne ne, řekla…
Jakmile se ke mně dostala informace o tom, že by existovala možnost, jak mně, zapálenému amatérovi, vydat knihu, do té představy jsem se zamilovala. Až jsem se na ní stala spíše závislou… Co by… …ale kdo… Četl by to někdo? Zajímalo by to někoho? Opravdu? Koupil by si to někdo? Vždyť kdo by chtěl číst…