Pamatuju si velmi dobře na období, které mě utvrzovalo v tom, že jsem se měla narodit do jiné doby. A to například do 60. let minulého století. Poslouchala jsem snad téměř všechny české i převzané písničky té doby a věřila jsem, že tam patřím. Tak strašně se mi líbily… Lehkost, hravost. Žrala jsem nevídaným způsobem…
Obecně – nemám moc ráda Silvestr. Mám ho hodně spojený s opilými lidmi. Zkrátka a dobře, slavení nového roku za účelem se opít. A tak slavím povětšinou doma v kruhu rodiny. Ano, mám ráda, když se sejde víc lidí a slaví se hrami, zábavou. To mám ráda. Jenže takových přátel moc nemám. Vlastně asi téměř žádné….
Děti… Na jedné straně je často vídávám urvané ze řetězu, tahající za vlasy, řvoucí na celé dopravní prostředky… Přesto, mým snem, snad vánočním, snad vyneseným jen tak jako přání do budoucna, je, že bych si přála mít děti. A pokud nikdy nedosáhnu ničeho víc v oborech, které jsem si vysnila, pak mým úkolem bude zřejmě…