Dnešní svět = internet.

Miluju internet, protože zjistím všechno, co potřebuju. Celkem bez námahy. Někdy dobrý, někdy velký špatný.

Co se ale všechno dá zjistit z internetu, toho je mnohem víc! Nemyslela jsem si, že má takovou moc, ale opravdu…

A tak pár moderních rad, které jsem za poslední dobu vypozorovala:

Jestli se mu líbíš, sleduje ti instastories!

Jestli váháš, jestli se mu to líbí, sleduj, kolik ti obecně dává lajků, jestli vůbec.

Zjisti, jaký fotky ti lajkuje a podle toho víš, jak moc tě miluje…

Když jsem zjistila, kolik lidí na to dá, a jak se podle toho vážně řídí, polil mě smutek. Jak se dá komunikace a vlastní intuice zahodit a místo toho jednoduše dát na lajky a Instastories na Instagramu? A kolika dalším tímto dává „naději“?

Buďme, prosím, pořád sami sebou! 

 

Být členem smečky. Snad je to v normálních projevech všech lidí, chtít být součástí rodiny a smečky. A nebo to je moje lví přesvědčení. Být součástí něčeho většího. Ano, být součástí. Ne sloužit, ale být jedna z nich.

Tak proč mám pořád pocit, že nikam nepatřím?

A co se vůbec děje, že jsem poslední dobou raději sama? Proč mi vadí spousta situací, kdy vidím lidi, jak se k sobě neumí chovat navzájem, jak neumí pozdravit, říct s dovolením, prosím, děkuju… A jen to pozoruju a toužím se ztratit nebo zahrabat někam hluboko, aby mi to vadit přestalo. 

 

Jestli někde jsi ty neviděný, prosím, dej, ať dokážu rozlišit správné lidi kolem sebe.

To, co mě dělá šťastnou.

S lidmi, v jejichž společnosti jsem šťastná.