Je suis old, vole.

No jo. Asi jsem stará. Nejenom tím, že píšu francouzsko-anglicky, ale hlavně tím, že mi to nedává smysl.

Dneska se používají zkratky, díváme se pořád na nějaká (klidně i na nicneříkající) videa, jedeme s trendy, používáme všechny možné výrazy než české, je moderní neodpovědět na zprávu, ignorovat, ghostovat, mít víc vztahů paralelně atd.

Nesleduju zprávy.

Nechci je sledovat.

Nejedu s trendy.

Angličtina není můj primární jazyk.

Neotevřu si deštník milimetr od druhých lidí.

Snažím se být co nejmíň sobecká vůči společnosti.

JÁ CHCI BÝT STARÁ!

Ale moje otázka zní: PROČ?

Proč uvažuju nad lidmi, kteří jsou nešťastní? Proč mám tendence se všech zastávat?

Proč miluju smutný filmy a písničky?

Proč se tak ráda směju a přitom mám v sobě tak silný strachy, i když si myslím, že jsem, KUDLA, fakt dobrej člověk?

Proč má každej radši zábavnější holku, která mluví sprostě, a nemá problém se ze srandy někde svlíknout/líbat se s někým atd.?

Proč je hloubka na obtíž?

Proč jsou správně lidi, kteří nedávají najevo emoce, než ti, co jich v sobě mají tolik?

Proč si špatně přijde člověk, kterej je vlastně víc než dobře?

Proč nepřitahuje lidi, kteří ho tak akceptují?

Proč je to tak těžký…

Ne, není to těžký. Věřím, že můžu potkat spoustu inspirujících lidí, kteří jsou jako já.

Kteří ctí a hledají ve svým životě hloubku…ve všem, co dělají.