Dnes je Štědrý den. Ať je štědrý a veselý, ale Vánoce nejsou jen o radosti…ale také o určitém zastavení a zamyšlení se…

Když píšu tento článek, je pátek odpoledne…za chvíli mám jet do Brna a já od rána myslím na to, co se ve čtvrtek 21. 12. stalo – asi jako většina lidí. A nemůžu se zbavit dojmu, že letošní Vánoce budou trochu jiné…

Nemám ráda vyjadřování se ke všemu na sociálních sítí, přesto volím tuto možnost, abych se z toho alespoň trochu vypsala

První otázka mě směřuje ke slovu „proč„. Pokud to byl zároveň ten stejný vrah muže a kojence v Klánovicích, pak k tomu nejde říct snad nic. Pamatuju si na den, kdy jsme tam pátý den po vraždě hráli v kulturním centru a jak jsme si říkali i s panem technikem, že to bude zřejmě pomsta, protože to není jen tak… A ono to zatím vypadá na vraždu zřejmě bez motivu. Jen tak náhodou šel kolem a… Mohlo se to stát komukoliv. Stalo se to rodině, muži a dítěti, ženě, která v jednu chvíli přišla o všechno. O dítě, které nosila, o muže, kterého milovala.

Tady přišli o život dalších děti svých rodičů, kteří budou mít už navždy Vánoce spojené s touto vzpomínkou. A nejenom o Vánocích. Navždy. Při pohledu na dárek, který jim koupili, na pokoj, který po sobě nechali, na oblečení, na věci… Všechno je to pryč jako mávnutím proutku.

Člověk je a najednou není. Vše se zdá být v pořádku a během hodiny se vše změní.

Nezapomenu na to, jak jsem šla vyzvednout partnera k metru a s jakou radostí jsem mu oznamovala, že jsou lidé na sebe hodní, že mi muži otevírají dveře, že se mi pán kvůli něčemu omluvil, že jsou na sebe hodní a slušní. Obejdeme si trhy, koupíme jídlo, dostaneme se domů, já zapnu televizi, protože tam dávají „Někdo to rád horké“ a poté už se vyvalí zprávy o této události, o které jsme do té doby vůbec netušili.

Kéž by se svět dal do normálu…alespoň na chvíli. Neřešila se pořád ekonomika, covid, nebyly války, zprávy nehrozily počasím, nikdo nestřílel. A kéž by se člověk zastavil a zamyslel se předtím, než bude honit senzace, aby měl nejlepší záběry z tragédií na internet. Je mi zle z toho všeho, ale je mi taky zle z lidí, kterým se nic nestalo, ale stačili si všechno zdokumentovat – a tím se dlouhým obloukem dostávám opět ke slovu „proč“. Tito a jim podobní lidé pak budou na internetu nejvíc „křičet“, že policie něco nezvládla, ale ať si tam zkusí být, ať si zkusí ještě řešit (chránit) další lidi kolem, kteří si točí záběry, smějí se tomu a těší se, až to budou moct zveřejnit.

Co je to, ksakru, s náma?! PROČ??? Jsme tak blbí? Nebo jen tak strašně sobečtí a individualističtí?!

 

Takové články se asi nehodí na Štědrý den. Stejně nikdo nemá čas je dnes číst. Ale přesto si to tu uložím. Protože Vánoce nejsou jen o radosti. Ale jsou také o určitém zastavení a zamyšlení se…

Ať je to pro nás každý den v novém roce zamyšlení se o tom, jak být dobrým člověkem, a jak mít úctu k druhým…