Ticho.

Ticho.

Ticho.

Řekněte to tisíckrát jinak. Možná pro vás bude tisíckrát jinak znít, tisíckrát jinak něco znamenat. Pod slovem ticho vidím v první řadě tmu. Avšak ne v negativním slova smyslu. Ticho je pro mě možnost rozmýšlet. Ticho je pro mě možnost porozumění.

Učí nás. Mlčet znamená poslouchat. Poslouchat znamená nemluvit. Ve tmě, ve které je ticho, nemůžete mluvit. Nemáte s kým. A pokud s někým, tak jste to jen vy samotní, a to vám umožňuje rozumět hlavně sám sobě. A slyšet… Tlukot srdce. Vzpomenout si, že tluče. Buďme rádi, že tluče. Že tluče tak hlasitě. Nám. Pro nás. Pro jiné. Znamená to, že jsme živí.

Ticho je hudba. Hudba, po které se cítíte jako v jiném světě. Je to jistý druh ticha, který vás odnese úplně jinam. Hudba, kterou slyšíte uvnitř sebe. Hudba, která vám koluje v žilách stejně přirozeně jako krev.

Nikdy nezemře…

Ticho je láska. Cit k druhému. Cit k sobě samému. Schopnost se obětovat. Schopnost se odevzdat. Umět důvěřovat. Umění dělat šťastným sebe a druhé.

Nikdy nezemře…

Ticho je naděje. Naděje v lepší život, lepší zítřky, lepší vztahy, lepší porozumění, lepší pracovní a životní podmínky.

Nikdy nezemře…

Ticho není zlé. Učí nás naslouchat.

Ticho je modlitba.

A já se modlím, aby ani jedno ticho ve mně nikdy nezemřelo.