Sedím na nábřeží, oslňují mě sluneční paprsky a volám po inspiraci. Volám po lepším . Protože vím a plně si uvědomuju, že nejsem dokonalá.

Pořád se učím nebrat si věci osobně a upozadňovat svoje ego.

Každá taková věc, každé takové setkání je pro mě zkouška toho, co jsem se naučila. Jakoby se mi různé situace opakovaly a děly právě pro to, aby na mě dorážely:

Tak co dneska? Už jsi se nad tím zamyslela nebo ti to ještě v makovičce nebliklo?

A dokud to nevyřeším, dokud v sobě nevypnu TO ego, které zahlásá něco o ublížení a nepochopení a chvilku si hraje na oběť, do té doby se nic nezmění.

Příklad

Nadávám na někoho, že se mi zdá být nějaký. Že je jeho reakce vůči mně podrážděná, že mě nemá rád. Rovnou hledám to špatné místo dobrého vysvětlení, že třeba jen neměl náladu, což se stává i mně, bez omluvy, že je taky jenom člověk. Ano, ten jeden člověk, který mi chvilku něčím ubližoval, možná odejde. Mně se uleví a mám klid. Jenže za chvíli ho nahradí zákonitě jiný, který mi může způsobovat stejné, o něco menší či větší problémy.

Proč?

Protože jsem v sobě zřejmě dostatečně nezpracovala něco, co mě měl ten konkrétní člověk naučit.

V přemrštěné míře po spravedlnosti a pochopení občas omlouvám ve výsledku víc sebe než ostatní. Uvědomuju si, že to stejné pochopení bych také měla mít sama pro sebe. A to nejvíc. Zároveň si však uvědomovat, že je stále na čem pracovat. Že se mám proč zlepšovat. Že už jen samotné uvědomění je klíčem k úspěchu.

Že mám být ráda za svůj dar přemýšlení / rozebírání, protože díky tomu se učím být empatičtější, sebevědomější, svobodnější, a jednou provždy se můžu vymanit okolím vyčítajících nálepek: moc přemýšlíš, moc řešíš.

 

Sedím na koni a cítím, že se mi dobíjí „baterky„. Sotva na něj vyskočím, cítím, jak celá hořím. Ze začátku mám strach, nikdo nedrží uzdu, udělat něco špatně, skončím na zemi. Uplyne nějaký čas a já s ním jdu zcela sama. Umím ho zastavit, umím pokynout, aby šel. Jsem šťastná. A najednou maličko chápu vztah člověka a koně. Člověka a zvířete. Jak křehký a zároveň intenzivní může takový kontakt být. Stejně jako s lidmi. S respektem, vstřícností a láskou.
A taková chci být.
A takové to budu mít.
Takové to mám.