Sedím na nábřeží, oslňují mě sluneční paprsky a volám po inspiraci. Volám po lepším já. Protože vím a plně si uvědomuju, že nejsem dokonalá. Pořád se učím nebrat si věci osobně a upozadňovat svoje ego. Každá taková věc, každé takové setkání je pro mě zkouška toho, co jsem se naučila. Jakoby se mi různé situace opakovaly…
Když jsem nedávno odcházela z toho místa, měla jsem pocit, že se moje srdce nadobro uzavírá, že je obklopeno ze všech stran mřížemi, přes které se už nikdo nikdy nedostane. Že si před sebe postavím zeď a budu do ní klidně každý den bušit, ale ona nepovolí, a nikomu už nedovolí, aby se ke mně přiblížil….
V přívalu pozitivních slov ze všech stran se chci na chvíli (v dobrém) distancovat od všech influencerů, známých osobností a vůbec od médií, a pouštím si hudbu, kterou jsem velmi dlouhou dobu neslyšela. Linula se mým pokojem jako omamná vůně. Jiný svět. Představivost dostala slovo a já začala tančit. Zároveň mi vyvolala řadu vzpomínek… Například na…