Moje delší odmlka v psaní se zamýšleným odpočinkem. A ten se také dostavil. V podobě konce pohovorů na jednu pozici, která skončila mým přijetím na sice jinou pracovní pozici, ale v téže organizaci! Hurááá! Nebo v podobě více čtení a tedy i vzděláváním se. Poslední přečtenou knihou jsou (nevím, zdali se tím tak pozdě vůbec…
Bezčasí. Bezvětří. Otázky bez odpovědí. Černá tma. Pochybnosti. Krása. Smutek. Svoboda. Úzkost. Čas. Čekání. Světlo a naděje. Nejsem středobod ničího světa. Jen svého. Nikoho nezajímám. Ať budu extrémně slavná nebo zůstanu nesebevědomou osobou ve stínu cítící se kolikrát ze všech stran spíše udupávaná a nepochopená. Nikoho nezajímám. Nikdo mě neřeší. Díky bohu. Bohužel (?). Snad…
Nedávno jsem četla mini článek o tom, jak někteří lidé nemají rádi změny. Jak je nesnáší a je to pro ně psychicky velmi vyčerpávající. Četla jsem a pomohlo mi to uvědomit si kus mě samotné. Jaká jsem já? Straním se změn nebo je vyhledávám? Kolikrát něco čtete a najednou si řeknete: Jééé, vždyť to by bylo super!…