Bezčasí.

Bezvětří.

Otázky bez odpovědí.

Černá tma.

Pochybnosti.

Krása.

Smutek.

Svoboda.

Úzkost.

Čas.

Čekání.

Světlo a naděje.

Nejsem středobod ničího světa.

Jen svého.

Nikoho nezajímám.

Ať budu extrémně slavná nebo zůstanu nesebevědomou osobou ve stínu cítící se kolikrát ze všech stran spíše udupávaná a nepochopená.

Nikoho nezajímám.

Nikdo mě neřeší.

Díky bohu.

Bohužel (?).

Snad právě v tuto chvíli mi to ne jen tak pomohlo si uvědomit, že nejsem, ale opravdu nejsem sama na světě… Že mám víc síly pomoci jiným než pomáhám, víc dělat než dělám, víc vylézt ze stínu než se v něm krčit.

Všeho víc, víc, víc a víc…

Neustále vzdalující se hlas…víc…