Pamatuju si velmi dobře na období, které mě utvrzovalo v tom, že jsem se měla narodit do jiné doby. A to například do 60. let minulého století. Poslouchala jsem snad téměř všechny české i převzané písničky té doby a věřila jsem, že tam patřím. Tak strašně se mi líbily… Lehkost, hravost. Žrala jsem nevídaným způsobem…
Děti… Na jedné straně je často vídávám urvané ze řetězu, tahající za vlasy, řvoucí na celé dopravní prostředky… Přesto, mým snem, snad vánočním, snad vyneseným jen tak jako přání do budoucna, je, že bych si přála mít děti. A pokud nikdy nedosáhnu ničeho víc v oborech, které jsem si vysnila, pak mým úkolem bude zřejmě…
Pršelo.. Dívala jsem se z okna. Pozorovala jsem vztekle pobíhající lidi a plno aut narážejících do deště. Poslouchala jsem kapky deště dopadající na střechu domu a prolínání s mým vlastním tlukotem srdce. Nemohla jsem nic. Tělo ochrnulo, ústa zamlkla. Hlavou mi běželo, že lidé se nemění, a že ačkoliv jsem svému otci odpustila, přesto…