Jsi maková! Tvarohová! Povidlová! A já radši kokosovou! Zadívám se do očí a řeknu si: děkuji. Když mě někdo urazí, je to o něm. Netoužím po tom, aby mě NĚKDO přijímal. Aby mě KAŽDÝ přijímal. Právě s jednou kamarádkou jsme si nedávno říkaly, jak jsme šťastné, že právě spolu můžeme být samy sebou. A to je ono! Být…
Pochyby. Stíny. Hlasy v hlavě. Neustálý tlak myšlenek, které se snažíte třídit, tiše pozorovat, ale nesoudit. Znáte to? Když se snažíte být na lidi milí… Hodní. Ne přehnaně. Víte, že lidé umí být zlí. V první řadě na ně však jdete vždycky po dobrém. A oni vám pak řeknou: „Dej si pozor, ty seš taková hloupoučká.“ Pere…
Když jsem nedávno odcházela z toho místa, měla jsem pocit, že se moje srdce nadobro uzavírá, že je obklopeno ze všech stran mřížemi, přes které se už nikdo nikdy nedostane. Že si před sebe postavím zeď a budu do ní klidně každý den bušit, ale ona nepovolí, a nikomu už nedovolí, aby se ke mně přiblížil….