Byl tu odpradávna. Byl, je a bude. Alkohol uvolňuje. I já jsem díky němu schopná uvolnit se ve společnosti a odzbrojí mě v tom bát se cokoliv říct. Cítím se sebevědoměji. V jistém ohledu by se tedy dalo říct, že alkohol pomáhá. Ale jsou tu další vhledy, díky kterým alkohol řadím mezi nejhorší životní démony……
Celkem nedávno jsem byla na koncertě mé kamarádky. Je to slečna, která umí hrát téměř na všechny hudební nástroje, a mimoto, že je takto talentovaná, si skládá také vlastní hudbu. Obdivuju ji (též jako člověka). Vždy, když jsem s ní, tak se i trochu stydím, protože vím, že má talent. Vlastně se stydím vždy ve společnosti…
Rýmečka, nevyléčitelná nemoc, smrt na jazyku. Bolesti v krku už víceméně ustaly, horečky už se dostavují jen málo, mám chuť k jídlu, horší je to s pitím. Zalehlé uši mi alespoň na chvíli umožní neslyšet a možná být víc v klidu… Ano, i mě postihla chvíle, kdy jsem z denního koloběhu musela na chvíli vybočit a zůstat ležet v posteli….