Dát mi do těla něco, po čem začnu zářit. Světlo naděje. Ach. Jen si to představte: Čip, po kterém člověk září. Protože našel to, v čem se cítí naplněný. A co víc, to „něco“ může dělat jako svoji hlavní pracovní činnost. Dělá mu to radost. A dál a dál by potkával další zářící lidi…šťastné lidi….
Já vím, říkám to pokaždý, ale nemůžu si pomoct. Opravdu to tak letí! FAMU film dotočen a bylo to všechno tak rychlý! Tři dny práce na cca 10 hodin a už je po tom. Ale jsem za to tak šťastná! Těším se na výsledek, i když…lhala bych, kdybych neřekla, že se i trochu bojím…ani ne toho,…
Člověk musí snít víc než na co má. Zrovna jsem dodívala dokument o Miloši Formanovi. Neskutečně toho člověka obdivuji. Další týden za námi… Budu se opakovat, ale mám fakt pocit, že to letí… Ale! Děje se. Jediná slova. Děje se. Nic víc. Mám víc, než jsem čekala. Ale snad tolik, kolik si zasloužím…