Co bolí tebe, mě bolet nemusí. Za poslední měsíc jsem nejmíň tisíckrát chtěla vykřičet všechno to, co mě trápilo. Co se ve mně odehrávalo. Jaké protichůdné emoce… Nakonec, jako vždy se ukázalo, že čas je největší lék. Někdy bych ho chtěla přeskočit, jindy bych ho chtěla zastavit. Ale on si nevybírá. On jen je. Řekla…
Jednou…jen jednou zažít ten pocit… Bojím se, že jsem přišel Pozdě O to, co už nenahradím Že k stáří poznám, jak to bolí Být sám Bez tebe Bez tvých darů Dal bych cokoliv Abych je mohl číst Neber mi sebe Vždyť jsem jako ty Ponořen do nebe Jen dýchat tvoje rty Závislý na smutku…
Co říct, když jsou ústa němá na okno tluče černá tma co bych chtěla, to se říkat nemá kolem krku vine se mi temný chlad ,,Buď jiná“, řekl jsi Jaká? Jaká mám být? ,,Ať milování hodna jsi, ať nemusím tě mít, když nechci víc“ Můj příběh zdá se prostý stejně jak začíná, tak…