Tag Archives: smrt

Prosím, ne nedívej se na ni přízrak po ní zbyl nepohlédne do očí jak rozptýlený pyl jako zem se točí láskou žebrající mnich když květy v máji pučí její srdce   […]

Sedím ve vlaku. Dívám se z okna. Všude kolem bílo. Utírám si suché oči a zjišťuju, že jsem si zapomněla dát řasenku. Od doby, kdy si nejsem jistá, kde a kdy […]

Čím vím jsem nedostávala, tím víc jsem hledala. A tím víc jsem se upnula na naivní představu o světě. O tom, jak já to budu mít jinak. O tom, jak […]

Tády tády dááá!   Další natáčení za mnou, ale – opět! Nespokojenost sama se sebou. Nevím, jestli mám problémy s pamětí, nebo jestli se zkrátka jen dostatečně nepřipravuju?! Klapka – […]

Aaaaaaaa…takhle jsem se dlooooooooouho…nevyspalaaaaa… Co?! Kde to jsem?! Co to je? Tady to neznám! To mi šumí v hlavě nebo se mi to jen zdá, že někdo volá?! Vrať se, […]

Moje delší odmlka v psaní se zamýšleným odpočinkem. A ten se také dostavil. V podobě konce pohovorů na jednu pozici, která skončila mým přijetím na sice jinou pracovní pozici, ale […]

Není tomu tak dávno, co jsem přemýšlela nad tím, komu bych chyběla, kdybych zemřela. Jo, hodně divný představy jí běží hlavou, pomyslíte si. A právem. Divná jsem. Mám a měla jsem […]

Inu, to je tak někdy asi normální…že má člověk pocit absolutní nenaplněnosti… Bylo toho za poslední dobu až až… Seděla jsem u okna a dívala se do oken jiným… Jaké mají problémy? […]

„Drž se, mám tě rád.“ Jedoucí šalinou vidím spoustu různých tváří. A všechny z nich mají nějaké trápení. Jaké je trápení, když jste milovali a nenáviděli jednoho ze svých rodičů, […]

„Zemřela teta.“ Přišla mi minulý čtvrtek sms s tímto textem. Nebyla to moje teta, to byla z maminčiny strany. Moje to byla prateta. Ale stejně mě ta zpráva „dostala“. Dlouho […]