Žijící v představách tři knihy na stole v osudech zasněná každý den budí se Toužící po lásce srdci mráz hlavu dát oprátce duši hráz Táňa, Manon, Stázi zašlé odlesky slavných jmen vryly se jí pod kůži lačná slova: Carpe diem! Ač o tolik starší stále v hlavě má své sny nevědoucí s…
Když můžu (rozuměj, mám-li sama dost síly), podám pomocnou ruku. Snad protože vím, jaké to občas je. Někdy mám stejně jako všichni pocity, že se na mě valí svět. Že mu nerozumím. A že se okolí proti mně spolčilo… Objednané knížky v knihovně nedorazily. Trhá se mi moje milovaná šála. Kolegyně mi něco (pro mě)…
Zima. Světla lamp se jasně odrážejí na vodě. Nikdy tak moc jako právě v zimě. Světélky osvícený Karlův most. Nikdy tak moc jako právě v zimě… Tma. Jen ta nepatrná světélka, zima deroucí se do morku kostí a představy. Já, zachumlaná v zimním kabátku, omotaná teplou šálou, se radostně procházím panoramaty města, zastavuju se a vychutnávám…