„Až budeš mít děti, tak to pochopíš.“ Tu větu jsem slyšela na můj vkus nějak moc často. Dvakrát za posledních čtrnáct dní stačilo. Nejdřív jsem se začala vztekat, ale pak jsem uvědomila, že bych měla nejdřív zjistit, proč se mě to vůbec dotýká? Co za ní je? Vztek z toho, že já to vědět nemůžu, protože…
Mes fleurs. Květiny mám ráda. Ostatně, která žena nemá ráda květiny… Jsou voňavé, vznosné, tyčí se do výšky, rostou…a pak zvadnou. Jsou pro mě trvalou připomínkou užívání si každého okamžiku, který nechci promrhat. Stejně jako lidé mají svůj vymezený čas. Ale stonásobně kratší (myšleno řezané květiny). Je mi vždycky líto, když je pak musím zvadlé…
Leden 2018. Úmrtí taťky. Říjen 2018. Rozchod. Stěhování. Červenec 2019. Úmrtí dědy. Září 2019. Rozchod. Stěhování. Nová práce. Nové město. Říjen 2019. Úmrtí babičky. Propady, pády, radosti, strasti a starosti. Nic není pevný bod a nic není přímá linie. Dřív jsem lpěla na věcech. Při vyklízení babiččina bytu jsem si v hlavě několikrát pokládala otázku,…