Dnes budu trošku popisovat… Existuje věc, která se mi dostala do rukou docela náhodou. Mluvila o tom jedna kolegyňka v práci, že má jeden navíc, a jestli by někdo náhodou o něj neměl zájem. Poslouchala jsem, chvilku čekala na odpovědi ostatních, a když se nikdo neozýval, jemným zapípáním jsem vyhrkla: „Já bych možná měla zájem…“…
Občas mi přijde, že stojím ve tmě. Nedokážu se pohnout, protože se bojím udělat krok… Mnohokrát mě bolí svět, bolí mě má povaha, neschopnost, že nemám lepší práci, že nemám moc přátel, že do mě lidé vrážejí jako bych byla neviditelná, že mě polívají pivem (byť ne schválně), že se hádáváme s přítelem. Do toho…
Už několikátý příspěvek píšu o tom, co mě baví a co bych si jednou přála dělat. Co jsem si vysnila… Čemu věřím… Za čím jdu… Respektive se snažím… Ale co to vlastně je? Psala jsem o domku na pláži, o psaní, o práci, která mě baví, o štěstí. A o mé jedné z největších lásek jsem…