Jsem staroch.

Teda, na určitý věci…třeba přeplavat nahá Vltavu, tančit na stole, zpívat podnapilá před policejní stanicí, po představení vejít na jeviště a klanět se s herci/tanečníky atd.

Dobře dobře, fajn! Přiznávám, že to je spíš moje osobní stydlivost, než že by šlo vyloženě o věk…

Ale zase mám pořád ještě čas na to nasávat život…

Zrovna ve čtvrtek se mi splnil další z řady snů. Konečně jsem poprvé v životě byla v Praze na šlapadlech! A co víc! Byl hustý večer pod mrakem, najeli jsme pod most a tam, ohromeni ozvěnou, jsme začali zpívat „Měsíčku na nebi širokém„. Nic hezčího jsem dlouho nezažila a moc za to děkuju!

A to jsem vám chtěla říct…poslední dobou nějak moc často vidím nebo čtu rozhovory, kde probleskne otázka, kdy nějaká žena už bude mít dítě?! A nejhorší je, když to ještě začne rozpatlávat jako že už má věk, biologický hodiny… To už mě pak skoro omívají…

Takže, vzkaz pro všechny: Je to neslušný a nevhodný!

Možná že dřív to byla normální otázka, která nikoho neurážela, ani se nikoho nedotýkala, ale možná že to byla úplně jiná doba…

A i když už někdo má stálého partnera, dítě nemusí být ten hlavní bod života každé ženy. Nebo třeba je, ale nemůžou mít… Proč to mám někomu sdělovat??

Já jsem ve svým věku v situaci, kdy partnera nemám. Pro mě je úplná rodina základ. Jasně, nikdy nejdete do vztahu s pocitem, že to skončí…vždycky asi věříte, že to „dopadne„. Ale myslím, že mnohdy podvědomě cítíme, jestli je tohle „ono„. Jestli si s tímhle člověkem umím představit dítě. Někdo ano a i přesto se splete. Ale to nikdy dopředu nevíme.

Čtu to pořád a všude. Rozvod. Opustil/opustila… Nemáte taky ten pocit, že se dřív lidi tak snadno neopouštěli a nerozváděli? A nemyslím si, že by to automaticky znamenalo, že v tom vztahu byli nešťastní. Ale možná byli zvyklí víc bojovat, víc se tolerovat a chtít vztah budovat.

Zkrátka a dobře, pro mě je úplná rodina opravdu zásadní. Tedy bych chtěla, abych si byla jistá tím, s kým tu rodinu chci založit. Takže předpokládám, že to nebude jen tak hned. A otázky typu výše mi v tom moc nepomůžou… Naopak. Je to jen většinový tlak společnosti.

A i kdybych děti nikdy mít neměla, tak si nebudu připadat méněcenná. Pořád budu žít tak, abych byla šťastná a naplněná.

Tož vám děkuju!