Znám všechny ezo poučky o tom, jak má všechno být, jak je všechno správně a přesně tak, jak má být. A určitě to tak opravdu je. Ale jak to vidět i ve chvílích, kdy máte pocit, že vám někdo oči přivázal černým neprůhledným šátkem?

Říká se tomu důvěra. Říká se tomu lidskost. Říká se tomu upřímnost.

Hodnoty, které nás dělají lidmi. Z lidí přátele, z přátel nejvěrnější přátele, z nejvěrnějších přátel naše druhé poloviny. Každému můžeme dát kus sebe. Je jen na nás, jak velký je to kus, zda je to partner, přítel nebo kamarád/ka. Je to jedno. Ten kus si bere s sebou a buď ho máme stále v blízkosti vedle sebe, nebo se jednoho dne naše cesty rozejdou a ten kus nám chybí. Většinou ho nahrazujeme jiným kusem.

Samotné mi zmizel další kus. Věřila jsem a dostala jsem zklamání. A přitom jediný, z čeho mám strach a co se mi teď honí hlavou je, že se mi to bude opakovat pořád a pořád stejně jako dosud…

„Já se ti to bál říct.“

Nejhorší věta. Nic nebolí víc než vědomí, že se vám někdo bojí něco říct a staví vás do situace, kdy nevíte, jestli se máte cítit vinni vy, že vám to není schopný říct, nebo on, že je takovej srab.

Opakuju si: Není to o mně, není to o mně, není to o mně! A když jsi lhal, když jsi byl neupřímnej, ať už z jakýhokoliv důvodu – jednou jsem řekla, že nesnáším lež. A byť jsi byl můj kamarád, svoje místo v mém životě jsi promrhal.

.

A pak o sobě tolik pochybuju. Myslela jsem si, že už je to za mnou, ale přesto se pořád sama sebe ptám: jsem dost kreativní? Jsem opravdu kreativní člověk, jak se někdy prezentuju? Co když je moje jediná záchrana v životě práce v kanceláři? Co když nemám dělat nic jinýho?

Pak zjistím, že mám kolem sebe lidi, kteří to vidí i jinak, poradí mi, a to jsou ty kousky toho srdce, který jsem ze sebe dala, a který jsou při mně. I ve chvílích pochyb s čistou hlavou mi radí to, co si ještě někdy neumím dát sama.

A pak přijde e-mail s vyhodnocením mýho zaslanýho textu body od 1 do 10 s mým hodnocením 9 bodů.

Myslím, že to nebude tak zlý… Jen ten hnusnej soud v hlavě…

Už to vzdej

Jen na sebe se podívej a za pravdu nám dej, že jsi pěknej ptáček…

Jen pohleď na svou minulost a pochop, že v nás hárá zlost…

Tak požádej nás o milost a začni s pláčem…