Zas je první máj a já neuschnu! Dám si pusu sama sobě! Já jakožto svůj nejvíc nejlepší přítel.

Protože hm hm, ach Ty jsi úžasná… Znáte tu písničku? My staromilci ji máme moc rádi…

Ale opravdu, musím si to říct – jsem šikovná. JSEM ŠIKOVNÁ.

Vyjela jsem si ven. Po procházce dlouhé šestnáct kilometrů jsem se rozhodla odpočinout si v takové chaloupce… Bylo to zajímavý místo. Něčím krásný, něčím nevýslovně odporný. Všude kolem dokola vycpaný hlavy zvířat, ryby, parohy, rohy, růžky… Točila se mi z toho hlava. Zároveň byl v rohu krb, který už při prvním otevření dveří nádherně rozléval teplo a zvláštní pocit domova. Opravdu zvláštní místo.

Miluju, když jedu někam úplně jinam. Miluju to tajuplné a zvědavé otevírání dveří od pokoje, který teď patří jen mně. Zvědavost vystřídá nadšení a okamžité svalení se na postel, kam hodím všechny svoje věci, nic nedělám a jen jsem.

No a pak, to vám musím říct – je až neuvěřitelný, co se všechno může stát za jeden den. Kdy máte pocit, že kde nic, tu nic, tak najednou všechno zaráz. Ale to tak je. Dnes je a zítra být nemusí. A tak s životem obecně…

Takže, postupně. Krásný čtyři události!

Další nabídka na reklamu (tam se ale samozřejmě teprve uvidí podle výběru zadavatele), opět mě čeká natáčení se studenty FAMU!!! (moje milovaná dobovka a víc nesmím prozradit), do toho nabídka na casting do mini vedlejší mluvené role do zahraničního filmu (natočit k tomu video mi dalo hodně zabrat a to tak, že i když jsem si dala kafé po 19 hodině, tak jsem večer usnula jako dudek), a pak pozvání na pracovní pohovor (ale to beru spíš tak jako cvičně).

Ááá, děkuji ti, živote, chci tě žít, nasávat, vstřebávat, vzpomínat, ohlížet se a říkat si: díky, že jsem to všechno mohla zažít…