Hody hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný…

Já vím, už bylo…ale to bych nebyla já, abych se s vámi o pár mých dovedných kousků z Velikonoc nepodělila!

Třemi slovy: zmatek nad zmatek.

Tři dny v Brně a okolí u mé rodiny možná maličko předzaznamenala sobotní ztráta mého nejoblíbenějšího prstýnku, který se rozhodl objevit svět a sklouznul mi z prstu. Oželela jsem ho jen díky těšení se na Brno.

Na moje Doma.

Cesta uběhla, byla klidná a dokonce na čas. Následovalo nedělní pečení beránka. Moment. Dvou. Jeden s polevou, druhý bez. Jeden pro nás s maminkou, druhý pro sestru s tím, že jí ho tam v pondělí dovezeme na návštěvu.

Jak se mi to nikdy nestalo, tak jsem tentokrát beránka dala na pečící mřížku nějak špatně a ta forma se mi překulila a kus z beránka vytekl. Smrádek po celé pečení a moje sakrování směrem jen a jen ke mně. Po každém dalším otevření trouby už jsem si hodně dávala pozor a byla jsem nervózní víc jak při státnicích (no, to bych asi kecala, ale nervózní jsem byla dost!). Celková práce trvala asi do 22 hodin, i se zdobením a vším, co bylo potřeba. Byla jsem hotová…

Ráno jsem vstala a rozhodla jsem se oddělat si z řetízku kus látky ze svetru, který se mi na něj nachytal. Vzala jsem jehlu a látku jsem opravdu vyndala. Hurá! Ovšem ze řetízku mi náhle zůstaly v ruce dva kusy. Paráda!

Cesta k sestře probíhala dosti – nervózně. Jak už jsem se s autem sžila, nebo jsem alespoň měla ten pocit, tak jsem místo toho byla sprostá, nadávala jsem si a spletla si pětku se zpátečkou. A zase znovu: p***a/o a tak pořád dokolečka dokola.

Návštěva u sestry byla skvělá. Užila jsem si ji, ale nadešel čas jet od nich vlakem a vydat se na akci, kterou jsme v Brně měli domluvenou. A tak jsme se se všemi rozloučili, sestra nás hodila na vlak a vše vypadalo v pořádku. Vlak přijížděl, když v tom jsem začala pátrat po mobilu.

„Do háje. Já ho mám na zadním sedadle…“

A tak znovu. Sestra – auto – rychlé kafe u nich doma – auto – vlak a Brno. Konečně se podařilo.

V úterý ráno jsem ztratila další prstýnek, ale ten už se potom naštěstí našel… Celý den propršelo, ale to už mě nemohlo vyvést z míry. Z té mě maličko vyvedlo snad jen to, jak moc se mi nechtělo odjíždět…

Celkově mě dojalo, jaký to bylo doma, jak fajn to bylo u sestry, jak je často nevídám, i když bych chtěla, jak mi chybí, jak mi celkově chybí Brno. A to všechno proto, že je to doopravdy můj domov.

/škyt/