Všechno nejlepčííí!

Promiňte mi týdenní pauzu, ale zrovna minulou neděli jsem měla narozeniny, a tak jsem se rozhodla dát si týden pauzu.

Mimochodem, všem moc děkuji za krásná přání, moc mě potěšila a vy víte, že si toho moc od každého z vás vážím! Díky, že vás mám.

A taky díky, že jsem si mohla jako každý rok přát pod širým nebem pod padajícími perseidami…

Tak a už dost napínání a teď již k dříve zmíněné práci!

Od září, na půl úvazku jsem měla nastoupit do Divadla v Dlouhé jako inspektorka hlediště. Už jsem vám tu chtěla psát, že až se tam budete chystat, čapněte mě za rameno, zamávejte mi nebo cokoliv jiného vás napadne, ať vás můžu pozdravit.

Pro ty z vás, co se v této terminologii moc neorientují, vězte, že se jedná o dozor nad představením z pohledu diváka. Inspektorka hlediště má tedy na starosti uvaděčky, šatnářky, tvoří směny a starají se o to, aby divák přicházel i odcházel maximálně spokojen.

Seběhlo se to velmi rychle, ani jsem si nestihla vše pořádně promyslet, ale když jsem viděla, jak moc o mě stojí, do týdne jsem měla práci.

Jenže ouha. S nečekaným natáčením jsem najednou dostala strach, že kdyby toho bylo víc (což si přece přeju), tak se to s tímto nedá moc skloubit. Dostala jsem dotěrný pocit, že vždycky, když chci uhnout z mé cesty a chci to už vzdát, přijde něco, co mě vrátí zpět. Snad je to všechno proto, aby mě to ujistilo o tom, co doopravdy chci.

Pak se bohužel omlouvám všem a cítím se jako úplná kráva, když couvu z něčeho, co jsem přislíbila, ale úplně nedomyslela…

Nicméně, rozhodla jsem se tím už nestresovat.

On se to nějak uděje.

I kdyby se můj sen nikdy nevyplnil, bylo by bláznovství to alespoň nezkusit.

PS: Předprodej knihy se rýsuje na 13. září! A o tom zase příště…