Po roce by mělo přijít opět bilancování. Pro mnoho z nás to musí být tak těžké po tom, co nás tento rok potkalo.

Nicméně, skrze mnoho věcí ho vnímám pozitivně. Mnohá uvědomění, na která jsme neměli čas, objevování, léčení, hluboká propojení, zklidnění…

Je zvláštní, jak osud někdy zamíchá kartami… Jak jimi pořád míchá…

Ale já mám stále chuť křičet: míchej dál, ať ten život za něco stojí!

Častokrát jsem měla pocit, že bych měla mít výčitky, protože přece dělám něco, co se normálně nedělá. Ale život je o rozhodnutí. A já jsem se rozhodla nemít výčitky z toho, že žiju.

Možná si některými situacemi občas kompenzujeme něco, co bychom nikdy normálně neudělali. Možná si chceme něco dokázat. A možná jen chceme být a užívat si přítomný okamžik.

Protože dřív se pořád říkalo, že někam spěcháme a nemáme čas. Teď se situace pro mnohé změnila. A najednou vyvstává otázka, jestli ten spěch nebyl spíše jen útěk před námi samotnými, abychom nemuseli myslet na to, co nás trápí, jak to změnit a abychom nemuseli zabředávat zbytečně hluboko. Když ten čas je, najednou nevíme, co s ním.

I přes různá zavření jsem vděčná všem, také těm, kteří mi dali příležitost někde účinkovat. I přes omezení to byl rok, kde jsem se poprvé mihla celkem ve třech mini projektech. Možná je to málo, ale pro mě, toho času nepolíbenou a jen snící panenkou, to byl zvrat.

Pořád věřím a těším se.

A stejně tak přeji všem, udělejte si ho takový, jaký ho alespoň trochu chcete mít, ať je pro vás krásný, bohatý po všech stránkách, prožitý a naplněný.

Přeji nám všem, ať si vytvoříme náš vlastní svět, kde žijeme tak, jak si přejeme. Kde nikdo nesoudí, kde je nám dobře a jsme spolu rádi.

Krásný nový rok!