Nechválila jsem se. Po určitém období jsem opět přestala.

Ten pocit, že jsem pesimistická, pořád něco řeším a pitvám se v prkotinách.

A že vlastně nevím proč.

Nějak se mi zdálo, že se kolem mě odehrává spousta podivných situací

Přitom…

Možná jsem jen sama vysílala takovou energii, která se mi vracela.

 

Spousta lidí bojkotovala moje názory… Moje vztahy… Moji důvěru…

Spousty lidí měli nevyřešené a zvláštní vztahy a chtěli ode mě slyšet jen to dobré…

Spousta lidí se ve vašem životě pitvá a v tom lepším případě je vůbec nezajímáte…

Spousta lidí mě posuzuje podle toho, jak se zapojuju v komunikaci. Průhledná, nevýrazná, málo mluvná…

Spousta lidí hodnotí na základě toho, jak moc souhlasíte. Málokdo hodnotí celkovou osobnost.

Spousta lidí si stěžuje. Odmítám si stěžovat! Mnohokrát mlčím, což druzí berou buď jako nesouhlas, a nebo se víc baví s těmi, kteří jim přikyvují a myslí si totéž. Ale já se odmítám přidružovat k těm, co pořád na všechny a na všechno jen nadávají místo nápadů, jak to vyřešit.

Spousta lidí žije v mylných představách, že když je člověk sám, pak je automaticky „osamělý chudáček“. Nikdy člověk nemůže být osamělý, pokud cítí, uznává a má rád sám sebe.

Spousta lidí se nemá rádo. Nevědí, že vždy je za co se milovat.

 

Změnit svůj život může jen člověk sám. Nepomůžou mu v tom ani peníze, ani partner, ani rodina a ani nejbližší přátelé. Pomůže mu v tom víra ve svoje schopnosti, důvěra a láska k sobě samému…

Mít se rád za všech okolností a za všech předpokladů…