„Mám tě spojenou s puntíkama.“ „Jako maková panenka.“ Mám štěstí na lidi. Jak jinak to říct. Jak jinak pojmenovat všechno to, co se kolem mě děje? Jeden výlet s maminkou, která přijela po velmi dlouhé době, a taková spousta milých lidí, až mě to skoro dojalo. Začalo to paní v Praze, která do mě málem vrazila, ale otočila…
Sedím ve vlaku. Dívám se z okna. Všude kolem bílo. Utírám si suché oči a zjišťuju, že jsem si zapomněla dát řasenku. Od doby, kdy si nejsem jistá, kde a kdy zrovna začnu brečet, ji pravidelně (snad podvědomě?) zapomínám… Sluníčko pálí a před očima pole přikryté bílou…tak nerušené, tak tiché, tak čisté… Na mysl mi přijde…
Moji milí, jak jste si užili Vánoce? Přála jsem vám všem krásné svátky, i přestože jsem to sem nestihla napsat, věřte mi! Skončili jsme jezdit s divadlem těsně před Vánoci a než jsem se dala (především po zdravotní stránce) zase do kupy, chvilku to trvalo. Zjistila jsem, že je mi smutno, že to skončilo. Ani…