„Statisticky je nevěrný skoro každý, takže se vám neděje nic zvláštního. Pokud ovšem mužova nevěra je typu „ulovení trofeje“ a nikoliv typu „paralelní vážný vztah“. To se uvidí časem.

Zatím tedy věřte, že se jedná o ten první, benigní typ nevěry, manžel si jen ulovil laň a vrátil se k vám, má vás i děti nadále rád a od vás by byla chyba, kdybyste kvůli jedné pitomé lani rozbíjela vztah a brala dětem tátu. Nakonec bylo možná moudré, že jste do inkriminované ložnice nevtrhla. Můžete se teď tvářit jakoby nic. Když nyní dovolíte manželovi, aby si k vám přilehl, nebudete vypadat jako onuce, která si nechá všechno líbit.

Muž, poslušen svých genetických příkazů, se totiž spíše vydává na stezku střílení laní než do dvojchomoutu bigamie, která jeho dobyvatelský pud řeší stejně pramálo jako monogamie.“


Po přečtení těchto rad do života mi opět mé svědomí velelo vrátit se k prvnímu článku celého mého blogu zde Nevěra – normální součást života?. Je o nevěře a o tom, jak ji jsou mnozí lidé stále schopni ji vnímat jako něco zcela normálního.

Ano, dřív snad nevěra byla považována za normální, ale to bylo převážně proto, že se lidé brali z rozumu (rozumějte, z důvodu majetku), zato dnes si vybíráme, s kým budeme. Neváže nás žádný majetek, povinnost dostání slibu, smlouva uzavřená rodiči v našich čtyřech letech.

Dnes máme největší svobodu, o jaké jsme kdy mohli snít.

A každý tu svobodu může využít k tomu, aby žil, jak mu to vyhovuje. Já rozhodně nikomu neupírám, jak má žít. Nechci nikoho poučovat, nechci radit. Pokud si chce člověk užívat a má neustále pocit, že ještě nevyzkoušel ve svém životě dost žen, mužů, legrace a jiných zábavných hrátek, pak nikomu nebrání, aby je prováděl. Ale ne aby je prováděl, když ve vztahu je. Protože člověka nevěra bolí, bolí zklamání důvěry, bolí lež a bolí ještě víc, když vám ji člověk říká do očí.

Denně se s tím setkávám. Tento článek, pak přišel seriál (jinak první řadou velmi slušný) “Až po uši“, který mě svými posledními díly druhé řady spíš znechutil (a stejně ho dodívám!). Ale zpět k článku nahoře, který se skutečně rozhodl publikovat na hlavní straně jeden z největších serverů v České republice. Anonymní žena se v něm svěřovala se svou (možná i smyšlenou) historkou o tom, jak přišla domů dříve, uslyšela z ložnice zvuky a leknutím odběhla z domu a nyní neví, jak situaci s manželem řešit.

Milé ženy i muži, ať je to ve vztahu mužská nevěra nebo nevěra ze strany ženy, nenechejte se ponižovat. Podvádět vás vždy budou lidé, kteří si neváží toho, co mají, a ve vztahu hledají neustále nové a nové vzrušení. Je možné, že je to časem omrzí, ale je stejně tak možné, že je nikdy nezměníte. Tito lidé potřebují neustálé trofeje. Ale v takovém případě nepotřebují vztah, protože v milujícím se vztahu se neubližuje. A nevěra bolí. Muž ani žena nejsou oběti přirozených pudů. Jsou obětí svého chtíče, který se nenaučili ještě zcela ovládat… Jako kdybyste dali najíst dítěti, které není možné nasytit…

A právě proto, že máme dnes svobodnou volbu výběru, neubližujme těm, co si to nezaslouží. Možná ve vás věří. Možná věří vám. Možná věří ve váš vztah. Nevěrou se vše pokazí. Když nechcete, ukončete to. Ale nevypínejte si telefon, nenechejte se druhého o vás bát, zatímco vy si budete užívat. Netahejte ho k sobě domů a nenapadejte toho druhého.

S ohledem na psaný článek výše… Žena nemusí vždy snášet všechno. Ona jediná rodinu nevytvořila. Někdo se na tom musel podílet. Tedy ten někdo musí nést také zodpovědnost. Pokud ji má nést tak, že žena vše odtrpí, přenese se přes to a jedeme dál, za skrytou bolest na pár chvil zachrání rodinu, pak je to obyčejné křupanství, které je poslední dobou ve světě (obzvlášť v České republice) možná trendy, ale není fér…

Už jen kvůli tomu jsem šťastná a vděčná za všechny pochody, které měly být předobrazem slušnosti ať už v jakémkoliv důležitějším i méně důležitějším smyslu.

Děkuji vám.

 

PS: UŽ TO NEČTU!