K čemu mi je, že mi lidé říkají, že jsem hezká? Nebo že mi to sluší? Přijde mi, že můžu být hezká, jak chci – stejně si chlap vybere namísto mě někoho jinýho. Holka, na které pro mě není vůbec nic, ale pro něj je tam všechno.
- To jsou věci, který neovlivníš… Prostě to tak má být. Jen to přijmi.
Proč nemám víc přátel?
- Jak můžeš mít přátele, když občas působíš nepřátelsky, izoluješ se a nikam nechodíš? Bojíš se chodit sama, máš blok, ale tak se těžko s někým seznámíš. Vystup ze své komfortní zóny!
Co hluboko ve mně znamená ten podivnej smutek? Někdy se snažím se nadechnout, ale cosi mě znovu a znovu stahuje do hlubin.
- Topení se ve svých vlastních myšlenkách, který tě pohlcujou…
Proč tak často něco očekávám a pak se to vše roztříští na milion kousků a kousíčků?
- Protože očekávání je svině. A blbost v jednom. Sbíráš a slepuješ, ale stojí tě to hodně sil a energie.
Proč i když můžu být sebevíc nadaná, na tvrdou profesi nemám ostrý lokty a sebevědomí, tím pádem mě od toho všichni spíš odrazují, protože mají strach, že neuspěju?
- Protože se bojíš i ty sama. Ne nadarmo se říká, že ti ostatní zrcadlí to, co máš v sobě. Nejsi si tím jistá. Ale až a jestli budeš, budeš přitahovat úplně jiný lidi a okolí.
Občas se propadám do hlubiny, kde nevidím břeh. Chci skončit. Ne, to ne já, to moje myšlenky. Neodsuzujte mě za to, že mám pocit, že by pro mě někdy bylo lepší nebýt. Ale ten člověčí strach ze smrti je pořád silnější než já…páchnu jím na sto honů.
Co bude potom? Přijde něco? A co když nebude vůbec, vůbec, vůbec nic?
Myšlenka propluje, ale zase se vzdálí… A tak tu jsem a budu dál a dál.
Kdyby se vás někdo zeptal na tyto otázky, co byste odpověděli?
- Staly se vám někdy nějaký křivdy?
- Pokud ano, máte je zpracovaný?
- Máte je stoprocentně zpracovaný?
- Co to znamená? No, že vám nedělá problém o tom mluvit. Například. Nebo když o tom mluvíte, nemáte u toho žádnej divnej pocit. Nic.
- Jestli máte pocit, že ve vás něco doznívá, budete to řešit?