Sestra má narozeniny! My máme přání jediný…

…aby se to natáčení povedlo! To byl ten den, kdy jsem natáčela reklamu, pro kterou jsem se musela fotit v plavkách. Ale sestře jsem popřála, toť se ví!

Abertamy u Karlových Varů. Nádherný dům, krásné prostředí hor, nevyzpytatelné studené a upršené počasí, ale více než krásně strávený čas!

A hlavně to, že zase NĚCO.

Co bych vám vyprávěla, když jsem dorazila na místo, nervozita ze mě opadla. A cítila jsem se hodně svá, veselá a snad (Bože, dej) i vtipná. A čímpak to asi bylo? Hmm, možná tím, že jsi byla ve svém živlu?!

Ale abych nekecala, měla jsem hodně velkou krizi den před natáčením. Bývám nervózní normálně, protože nevím, do čeho jdu, a mám strach, abych něco nepokazila nebo někoho nezklamala (což mám tento stav de facto pořád), ale ten večer jsem byla nervózní opravdu hodně.

Najednou mi v hlavě jely obrázky porovnávání se, co kdo umí, co kdo dělá, kde je, čemu se věnuje, co dokázal, a co mám já… Sama jsem si začala ubližovat otázkami bez odpovědí, které mi vůbec nepomáhaly. Naopak jsem se shazovala a měla jsem pocit, že mě tam nikdo nepřijme. A co víc, budu tam v plavkách, teď všichni uvidí, jak vypadám, že se do reklamy vůbec nehodím, že nejsem dost hezká, že na to nemám dost vypracovanou postavu atd. atd. Je až s podivem, co všechno umí hlava vyplodit, když chce!

Bývají to velké zápasy se sebou samotnou. Když této kreativní práce ubývá, člověk ztrácí naději. A hlavně sebevědomí. Mám strach se znovu postavit před lidi a něco jim předvádět.

Ale toto mi vlilo energii do žil na dlouhou dobu a budu z toho opět nějakou dobu žít. A to i přesto, že jsem musela vlézt do vířivky v plavkách, které ani nebyly moje. To se pak lehce stane, že když jsou vám malé, tak se tím víc scvrknou, takže jsem se tolik styděla s nimi vylézt ven, že jsem všem zakázala se na mě dívat! A kdo to nedodržel, tak toho budu strašit ve snech!

Toto si musím zapamatovat. Ne neúspěchy, ale úspěchy!

PS: O práci zase příště…