Category Archives: Deník idiotky

Hody hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný… Já vím, už bylo…ale to bych nebyla já, abych se s vámi o pár mých […]

Je suis old, vole. No jo. Asi jsem stará. Nejenom tím, že píšu francouzsko-anglicky, ale hlavně tím, že mi to nedává smysl. Dneska se používají zkratky, díváme se pořád na […]

Beskýýde, Béééskýýýdééé, kdo po tobě ide? Ano, správně. O víkendu jsem byla na výletě v Beskydech. Poprvé v životě a doufám, že ne naposled! Byla to čistá nádhera! A navíc jsem […]

A nevylezu! A ne a ne a ne! Přemýšlím, o čem psát. Nic mě nenapadá. Prázdno, kam se podívám. Je neděle, za dvě hodiny mi má vyjít článek a já […]

Dát mi do těla něco, po čem začnu zářit. Světlo naděje. Ach. Jen si to představte: Čip, po kterém člověk září. Protože našel to, v čem se cítí naplněný. A […]

Sedím ve vlaku. Dívám se z okna. Všude kolem bílo. Utírám si suché oči a zjišťuju, že jsem si zapomněla dát řasenku. Od doby, kdy si nejsem jistá, kde a kdy […]

Čím vím jsem nedostávala, tím víc jsem hledala. A tím víc jsem se upnula na naivní představu o světě. O tom, jak já to budu mít jinak. O tom, jak […]

Přišel jsi znenadání…nečekala jsem tě…a ty už jsi tu zas… Tak brzy…tak brzy po sobě… Objevíš se jednou za čas. Nezaklepeš, nezazvoníš, jen se objevíš a čekáš, co bude. Jak […]

Je středa odpoledne… …a já myslím na lásku…na pocit bezpečí…na to, co jsem chtěla a co mám. Na pracovní možnosti, které případně vzít… Na rozpory… Na sny a na jejich rezignování… […]

Co říct, když jsou ústa němá na okno tluče černá tma co bych chtěla, to se říkat nemá kolem krku vine se mi temný chlad   ,,Buď jiná“, řekl jsi […]