Nepřijdu si jako jejich kamarád, souputník, ale jen jako vrchní ¨“testovač“. A vlastně už ani jako ten. Spíš jako stroj…bez špetky kreativní činnosti… Jenže jednoho dne ten pohár přetekl… Sesypalo se mi to jako domeček z karet…k tomu bezmoc, zoufalství a pocit zmaru, že všechno, co momentálně dělám, je zbytečný, nebaví mě, nezvládám to, jsem…
Vždycky mám tolik témat, o kterých bych chtěla psát, a když dojde na věc, zjistím, že je pondělí a že už nevím jak a kde začít. Spousta myšlenek, nápadů a prožitků ve chvílích, které přejdou a pokud je rovnou nenapíšu, už se k nim zpětně těžko vracím. Taky to tak máte?! Dnes lovím v paměti a přemýšlím…
Po roce by mělo přijít opět bilancování. Pro mnoho z nás to musí být tak těžké po tom, co nás tento rok potkalo. Nicméně, skrze mnoho věcí ho vnímám pozitivně. Mnohá uvědomění, na která jsme neměli čas, objevování, léčení, hluboká propojení, zklidnění… Je zvláštní, jak osud někdy zamíchá kartami… Jak jimi pořád míchá… Ale já…