Pro dívku nevinnou první máj Ověnči květinou kde je háj Jen pro tu jedinou přijde ráj Lesem se line krásná píseň. Líbezný hlas ji zpívá. Sladký a mámivý. Nádherná máje uprostřed lesa vypíná se do výšky. „Je ze všech nejkrásnější“, pomyslí si mládenec, co se jen tak lesem potuluje. Až magicky ho k sobě máje poutá….
Aaaaaaaa…takhle jsem se dlooooooooouho…nevyspalaaaaa… Co?! Kde to jsem?! Co to je? Tady to neznám! To mi šumí v hlavě nebo se mi to jen zdá, že někdo volá?! Vrať se, vrať se! Ale nikde nikdo… Snad je to jen v mý hlavě… Chci jít. Chci se zvednout a jít, ale nemůžu. Nejde to. Leží na mně…
Panenka se mezi ostatními panenkami jednoho dne ztratila. Bylo jich tolik… A panenka si přece nevybírá, kde a s kým bude žít. Na to se jí nikdy nikdo neptal. Tato panenka však byla zvláštní, jiná. Jako jediná rozuměla lidské řeči a dokázala cítit. Dar, který jí byl dán, milovala do doby, než se jednoho dne zamilovala…