Aaaaaaaa…takhle jsem se dlooooooooouho…nevyspalaaaaa…
Co?! Kde to jsem?! Co to je? Tady to neznám!
To mi šumí v hlavě nebo se mi to jen zdá, že někdo volá?!
Vrať se, vrať se!
Ale nikde nikdo… Snad je to jen v mý hlavě…
Chci jít. Chci se zvednout a jít, ale nemůžu. Nejde to. Leží na mně hromada čehosi…fuj, to je odporný… Mačká se to na mě a divně to smrdí!
Tak, sakra, kde to jsem? Co to znamená? Kde je můj věšáček?
Halóóó! MA-MÍÍÍ! Slyšíš?!
Ležím tady…asi na zemi…v tmavý místnosti…
Hodilas mě sem jako kus hadru?! Nebo o co jde?!
Z druhý místnosti slyším divný zvuky. Takový jsem slýchávala, když se v koupelně pralo prádlo…říkalo se tak tomu myslím… Vždycky jsi mě pohladila a říkalas, že já ne, že já nesmím. Že je na mně nejhezčí právě to, jaká jsem, že kdybys mě vyprala, ztratila bych to kouzlo…vlákýnka by se povolila…barva by pustila…celá bych se rozpadla.
Tak kde jsi?! Ty ses na mě vykašlala! Takže jsem pro tebe byla taky jenom kus hadru!
Copak jsi na mě docela zapomněla? Kolikrát jsme kde spolu byly, co jsme se nacestovaly, co jsem se tě nahřála, jak jsi mě brala s sebou i tam, kams nemusela? A kde jsi teď? Copak to všechno bylo nic? Odhodila jsi mě bůhvíkam, možná ani sama nevíš… Takhle ti na mně záleželo?!
Ach jo, klid klid, výčitky nikomu nepomůžou… Možná sis jen někam odběhla a brzo se vrátíš. Nezlob se…jenom se bojím. Nebyla jsem takhle dlouho sama bez mýho vyhřátýho místečka…a bez tebe…
Divný zvuky (asi té pračky nebo co) přestaly… Konečně! Až mě z toho málem rozbolela hlava…
Maminko, přijď brzy…já se bojím…
Ale co to! Ne! Nechte mě, sakra, okamžitě mě pusťte! Au! Víte, jak to bolí?! Mačkáte mě – au – jak sardinku – Slyšíte mě?! Kde to jsem?! Zas taková tma! Já se bojím! Mám strach! A ten puch všude kolem – co to je?! Snad to není – ??
Ne ne ne! Nezavírej ty dvířka, nezavírej ty dvířka! Já se přece nemůžu prát, slyšíš?! Nemůžu se prát!!
Mamiiiiiiii! Pomoooooooc!