Jeho představitelem byl pro Hrabala například grafik Vladimír Boudník, který „vždycky si zvedal laťku tak, aby usiloval o zakázané, který sám sebe hnával do mezních situací, aby tak nabral sílu a mohl dělat to, co nechtěl. Zdál se mi sen…tak živý sen. Přišel mi v něm dopis, kde stálo „přijata„. A tak naposledy zkouším školu….
Bylo mi řečeno, že jsem naivní… Že láska jsou dvě samostatné jednotky. To znamená, že když se životem rozdělí, pořád fungují každý zvlášť s tím, že je to vše v pořádku. Když pročítám své staré články, nečekala jsem, že o rok později budu čerstvě po rozchodu. Nepočítala jsem s tím. Počítala jsem s variantou,…
Kus mě zemřel. Kus mého já. Kus mého dítěte. Kus vzpomínek, střípků snů, bolestí i radostí. Kus mé touhy po lásce na celý život. …zatímco tys zůstal celý… Hlasy, hlasy, spousta hlasů v hlavě… „Už tě nemiluju.“ Nebyla jsem sama a milovala jsem. Chtěla jsem uvěřit, že když oba chtějí, pak spolu můžou zůstat na pořád. Ale je to práce. Kompromisy. Láska. Trpělivost. …zatímco tys zůstal celý… Jenže láska se neptá, co…