Pršelo.. Dívala jsem se z okna. Pozorovala jsem vztekle pobíhající lidi a plno aut narážejících do deště. Poslouchala jsem kapky deště dopadající na střechu domu a prolínání s mým vlastním tlukotem srdce. Nemohla jsem nic. Tělo ochrnulo, ústa zamlkla. Hlavou mi běželo, že lidé se nemění, a že ačkoliv jsem svému otci odpustila, přesto…
Občas mi přijde, že stojím ve tmě. Nedokážu se pohnout, protože se bojím udělat krok… Mnohokrát mě bolí svět, bolí mě má povaha, neschopnost, že nemám lepší práci, že nemám moc přátel, že do mě lidé vrážejí jako bych byla neviditelná, že mě polívají pivem (byť ne schválně), že se hádáváme s přítelem. Do toho…
Celkem nedávno jsem byla na koncertě mé kamarádky. Je to slečna, která umí hrát téměř na všechny hudební nástroje, a mimoto, že je takto talentovaná, si skládá také vlastní hudbu. Obdivuju ji (též jako člověka). Vždy, když jsem s ní, tak se i trochu stydím, protože vím, že má talent. Vlastně se stydím vždy ve společnosti…